Vařím / peču, Žiju

Něco na zub a na plech

Od nás teda neuslyšíte: „nestíhám péct, nemám uklizeno, dárky nikde“. Vánoce jsou svátky klidu, nebudu teda smejčit víc, než normálně, do obchodů už nemusím a pečení nás dost baví, takže do toho jdem po hlavě. Nazdobené hnízdo hezky provoníme cukrovím a svařákem (mé mladší já teplým mlíkem s medem) – a že nemáme umytý okna? To mě vůbec nedře.

A je to tady: „Mami, kdy už začneme dělat cukroví“. Můžeme začít hned, odpovídám. Plechy, vykrajovátka, zástěry, muzika, svíčky a jedem. Z trouby sála hezky teplo a voňavo (jak by přidala Modrooká tuuuuuuze voňavo). Jako první máme vanilkové rohlíčky. Nejsou jeden jak druhý, jsou placatější – a víte co – jsou to ty nejkrásnější vanilkáče na světě. Dala si na nich záležet a doslova se s nima mazlila 🙂

pecemei_1

Modrookou to moc baví, nemusím asi říkat proč – je to tvor jídlo milující v jakékoli formě. Prý je to lepší než dárky, no, silný slova … ale mákla si na nich pěkně.

pecemei_3

Další dopoledne bylo ve znamení lineckého. Trouba, ve který letos pečem cukroví poprvé, jede úplně jinak než ta předchozí, takže jsme se pěkně otáčely a stůl nám byl malý, dva plechy byly taky málo. Modrooká v půlce odpadla, že už nemůže a šla radši vyrábět pekařskou čelenku a obrázkové recepty. Večer to ale napravila a slepila všechny kousky.

pecemei_2

Nevím, jestli křehkostí (rozuměj cukroví, ne pekařky) nebo to byl skrytý záměr vypečený kuchařky, ale měly jsme tak nějak víc kousků rozlámaných, teda koštovacích 🙂 No nic, nestyděly jsme se a všechny je poctivě sežr …. ochutnaly.

pecemei_4

No a příště pokračujeme s kokosovým do formiček, který až uvidíte, neuvěříte. Pak třeba ještě střapáče, jo a vánočka. Ale uklízet fakt nebudem 🙂