Žiju

Jak na Nový … ? Hezky

Dole byla zima, šero, smrad a o kousek výš teplo, sluníčko a vzduch. Tak jsem si řekla, že když teda po celý rok jako na Nový, tak že si za tím sluníčkem vylezem o kousek výš.

Nejlepší by asi byly hory, těch kolem Prahy moc není. Ale kopců tu je trochu víc. Třeba ten v Břežanském údolí. Modrooká nejdřív nechtěla z tepla, ale pak lítala jak splašená. V zookoutku jsme narazily na divoký prasata, sovu, bažanty, káně a daňky.

novyrok_1

Pak jsme to řízly po žlutý až nahoru k altánu. Keře pod tíhou namrzlý jinovatky vytvořily v lese bílé ostnaté brány, Anna nahodila příběh, do skřítčích domečků po cestě doplňovala zásoby na zimu, vyráběla sněžení a přitom se pořád stíhala ujišťovat, že jsem nezapomněla svačinu :)

novyrok_2

Nahoře u arcibiskupského altánu bylo krásně sluníčko, modrá obloha. A protože se Modrooká při návratu dolů rozhodla, že nepůjde po cestě, ale spustí se traverzem rovnou z kopce, prej je to tajná trasa a vymluvit si to taky nedala, jala jsem se jištění, který ani nebylo třeba. Ojíněný hustý křoví a zmrzlá hrouda hlíny nad stezkou ji slušně zbrzdila. Cestu si prostě razila vlastním tělem, jedno kudy :) Všechny vedou domů do tepla.

novyrok_3

A jak jí doma chutnalo: luxusní darovaná zelňačka, uzený, čočka v předvečer připravená (na Nový rok vařit fakt nebudu, i když jsem měla chuť upéct chleba), vajíčko, doma pražený mandle a nakonec moje oblíbený na másle pečený jablka plněný povidlama, zalitý vanilkovým šodó. No co, jak na Nový rok, tak po celý rok :)

Byl to krásný 1. leden, ruku v ruce.

novyrok_4