Pro “mladé” švadlenky

Ve třech a půl letech švadlenkou bez extra pomůcek – žádné dětské jehly, žádné “jako” nůžky. A má radost, že může vyšívat úplně stejně jako já. Třeba jí to zůstane 🙂

Vyšívala jsem Áně sukni, když mi říká: “Mami, to bych asi taky zkusila”. No, proč ne. Nejsem zrovna z těch úzkostlivých, co by začali shánět “dětské neškodné” šicí potřeby jako jsou tupé plastové jehly, tupé kulaté nůžky apod. I když mně lehce překvapilo, že takové věci, jako tupá jehla, existují – nechápu dost dobře smysl, protože při pohledu na ni jsem došla k jedinému závěru – je naprosto bezpečná z prostého důvodu – prostě se s ní nedá nic, natož něco ušít nebo si ublížit 🙂

Takže jsem ze šuplíku plného šicích pokladů po mámě, babičce, snad i pratetě vytáhla ten nejtěžší kalibr, co jsem našla – tlustou, dlouhou a sakra špičatou kloboučnickou jehlu. Ta jediná má totiž opravdu velké ouško na silnou přízi. Áně se okamžitě rozsvítili oči. Látku jsem jí nedávala, kroutila by se jí pod rukama, než jsem vykoumala co místo ní, vzala to po svém a na papír se předkreslila obrázek – šablonu na vyšívání. Ukázala jsem jí co a jak, řekla jí, že do nůžek se prsty nestrkají a jehla se tahá směrem do strany ne proti sobě a už vůbec ne ve výšce obličeje. Že jednou se protahuje směrem dolů, pak nahoru, jako když maluje čáru na silnici. Na to mi řekla, že to přece ví, že to vidí pořád, jak šiju 🙂

Půl metru od konce tlusté příze si udělala uzel (chce to pro děti mít fakt dost příze, ale nenavlíkat jim zbytečně dlouhé kusy, aby vůbec měli šanci ji při vyšívání dotáhnout až do konce, při jejich délce ruky), a už si vyšívala svoje první slunce. Papír se jí parádně držel, protože se nekroutil (obyč A4 do tiskárny) a když to drhlo, pomohla si tak, že ho položila na hranu stolu a protahovala jakoby pod stůl. Šlo jí to parádně, a hlavně jí to bavilo a když na konci viděla, co všechno vyšila, koukala jak blázen.

Pokud máte doma ještě menší prcky, tak jim namalujte na čtvrtku jednoduchý obrázek. V místech čar jim připravte větší dírky (třeba děrovačkou) a ať vyšívají “protahováním” příze seshora dolů a zpět. Výsledek je stejný a vyšívat můžou i ti, co zatím nemají tolik motoriky na držení tenké jehly. Větší švadlenky už to zvládnou na látku, na kterou si můžou vypratelným nebo vzduchem mizícím fixem předkreslit motiv a třeba zkusit i vyšívání flitry nebo ozdobnými kamínky. Takže vyšívání a vůbec všemu šití a tvoření zdar.