Žiju

R … RUT, romantika, radost

Všude dobře, v Čechách krásně. Už je to víc než týden, co jsme se s Áňou vrátily z dovči v zeleném, do reality (ne)všedních dní naší stověžaté. A bylo nám … úúúúžasně.

Hlava najednou ještě plnější nápadů a ještě odvážnějších plánů – čím to je? Teď se nesmějte, vy, kdo víte, kolik mi je, ale musim to prostě napsat. Někdo by řekl, je to smutný, že až teď, ale asi poprvé v životě jsem přijela z dovolený (s 1ks dítěte podotýkám) absolutně, úplně totálně od špičky palce nohy až po koneček nejdelšího vlasu, odpočatá, spokojená, vysmátá, šťastná. Jojo, trvalo mi to trochu dýl, než bych plánovala, ale kouzlo toho celého nadšení je nalezeno, konečně. Je to atmosférou místa a přírody, útulností ubytování, ve kterém jsme byly, přítomností a neustálou vysmátostí Modrooké a vstřícností, laskavostí a ochotou všech těch milých lidí kolem (od majitelů pensionu, přes personál až po hosty). Zapomněla jsem taky na počasí, to bylo totiž (až na jeden den pod stanem) peckovní, není se čemu divit, objednaly jsme si ho tam nahoře hooodně dopředu. Takže, jako někdo jezdí každý rok na jedno místo k moři, my už máme taky svůj nej flek u vody – Pension RUT u Máchova jezera. Jeho velmi zajímavou historii si stojí za to přečíst. A je krásné, že se majitelé rozhodli pokračovat v tradici.

rut1Ubytování si můžete vybrat buď v apartmánu nebo klasickém pokoji, my zvolily tu druhou variantu s příslibem úžasného výhledu na jezero (a hlavně s polopenzí). A taky že jo. Takže ráno bylo naprosto dokonalý (ještě lepší proto, že jsme obě spaly mnohem dýl než doma), otevřely jsem dveře na útulný balkon se stolkem a ratanovými křesílkama a kochačka hned po ránu. A co je pro mně synonymem slova „dovolená“ – nevařím, neuklízím, nekybicuju, neřeším :) dovoluju (v rámci možností teda, plavání bez křidýlek výjimečně zakazuju :).

rut2

Příjemné snídaně na rozlehlé verandě opět s výhledem jako řemen (v případě deště a zimy je tu prostorná prosklená jídelna s obývákem, kamny, a taky pokoj pro děti plný knížek a her), výběr ze studeného i teplého bufetu, na přání i toastíky, u mně závislost na domácích párkách z České lípy, u Áni na superčerstvých houskách s dokonalou marmoškou. Já, snídaní zmožená, dávám další kafe s vidinou, že dítě se připojí k partě dalších a odeberou se někam do lesa stavět kutlůšky pro lesní skřítky nebo na zahradu do domečku a na klouzačku. A protože se tak děje, beru knihu a … pohodička. Vila je postavená hned v kopci nad Máchovým jezerem ve Starých splavech, stačí jenom seběhnout z verandy na zahradu, pár kroků z kopce a jsme u vody. Pension tam má vlastní soukromé molo, na kterém je možné se válet do úplného spálení těla nebo uchytání se ryb.

rut3

Bereme tašku s dekou, ručníky, karty, matraci a já nevím co ještě (je to jedno, protože všechny 3 pláže jsou blízko). Nakonec jsme zvolily neplacenou menší, ale za to s místem ve stínu. Hafo dětí, mírný sklon dna je skvělý pro neplavce, takže mezi četbou natahuju křídla a plavem. Dá se taky zkusit placená pláž s aquaparkem. Kolem 19hod nám chutná klasická večeře (jak jinak až pod nos, to mě baví nejvíc), po ní zase dětí pré, já buď vínko nebo pivo Sedmý schod, domácí zmrzlina nebo koláč. I když máme polopenzi, během celého dne je otevřený bar, kde si můžem dát cokoli k pití, zmrzlinu, nějaký ten dezert. V sobotu bylo pohodové opékání buřtů s kytarou, Modrooká mi usnula na klíně u „Kopni do tý bedny“, asi ji to kulturně zmohlo, ale byla nadšená.

rut4

Aby to nevypadalo, že se jenom válíme a jíme (ono to tak nevypadá, protože to tak bylo), taky jsme výletily. V pohodě se dá všude na kolech, já svoje neměla, tudíž jsme nasadily tenisky, vyšláply. Na Bezděz, kde se akorát konala šermířská představení, byli tam sokolníci (Modrooká se zamilovala do sovy, mazlily se, jak kdyby se znaly z dob Popelky). Pak jsme daly hrad Houska včetně pekla a středověkých trhů, den jsme strávily taky v aquaparku v České lípě (mimochodem snad nejčistším, co jsem kdy byla). A na oběd jsme si dvakrát vyjely na skvělý jídlo do Hostince na Rychtě (supr jídlo, venkovní hřiště, hračky uvnitř, úžasně vyzdobený, jíte hned vedle květinářství). V plánu jsem toho měla víc, ale sluníčko ji táhlo k vodě, tu moji holku Modrookou. Prostě na pohodu, co se nám zrovna chtělo.

rut5

A jak se to všechno tak krásně sešlo, a bylo hezky, prostředí jak z pohádky, majitelé pensionu byli tak milí a vstřícní, starosti z hlavy úplně zmizely a bylo to nádherných 7 dní klidu. Modrookou jsem dloooouhou neviděla tak vysmátou, a to mi vlastně úplně stačilo k tomu, abych si řekla, tady teda jo a každý rok. Když jsme balily, brečela jak želva, že nechce pryč. Jasně, můžete říct, že to byla náhoda, ale lidé v pensionu RUT na Vás budou takhle milí pořád. A budou dělat všechno proto, abyste nabyli dojmu, že jste aspoň na tu krátkou chvíli úplně v jiném světě. Pokud se teda necháte, a to my zase joo.

A takhle vidí naše volno u Mácháče Anička malířka (hodila to rovnou do komiksu, teď na tom nějak ujíždí)

nase dovca

  1. stanujeme v kempu u Mácháče a leje celou noc
  2. přesouváme se do pensionu RUT u jezera
  3. koupeme a blbnem u vody
  4. lezem (nebo padáme?) na Bezděz
  5. jsme na návštěvě u Lucifera, na Housce