Spacák – cestovní hnízdo pro Modrookou

Přes den léto, ale v noci, jako když jsme ho našly. Ultraheboučké spací hnízdo pro Modrookou má svoje testování v přírodě za sebou. Prošel na 1*.

Nedávno jsem psala, že jeho tvorba byla, lehce řečeno “utrpení”. Spacák vznikal v 35-stupňových vedrech, z jedné strany na mne tlačilo dusno, z druhé strany Áňa, jestli stíhám 🙂 “Jasně, že stíhám” a večer sirky do očí, quiltovací nitě do jehel a jedu. Jak jste z fotek na FB viděli, stihla jsem to (2 prodloužené večery i s ručním proquiltováním), sice o prsa Modrooké, ale musíte uznat, že ta nejsou zatím nijaká.

Tomu předcházela koupě stanu (o tom bych se ani nešířila, resp. o jeho skládání – to je na dlouhé zimní večery). Karimatku jsme měly. Jen pro info, vše pouze jednou – jsou přece teplý letní noci. U stanu by to ani tak nevadilo, v případě karimatky a spacáku se mi to krutě nevyplatilo.  No, příště už se na sny o teplých letních nocích vyprdnu. Zato Áňa spala jak dudek, zachumlaná v teple. Celou noc nezjednaně lilo – na obrázku to vypadá, že padaly driblovací balooony :), přemýšlela jsem, kolik tak ten stan může mít vodní sloupec, jestli když se namočí svítilna na baterky, bude taky probíjet apod. U toho jsem si aspoň špičky nohou hřála pod Áňou. Daly jsme to v pohodě, bylo to fajn, určitě to zopáknem, prej, říkala Modrooká 🙂

Spacák byl původně jen tak můj hec, jestli to dám nebo ne. Ani jsem neplánovala žádný superfunkční materiály, chtěla jsem prostě Áně ušít takový tulící hnízdo. Vrchní i spodní část má pro pohlazení vrstvu úžasného heboučkého kožíšku z coral fleecu (až úchylně ho pořád ošaháváme, je fakt úžasnej), následuje vrstva silnějšího vatelínu pro zahřátí a nakonec vrchní vrstva na pokoukání ze 100% ptáčkové bavlny (Áni oblíbená a osobně si ji vybrala). Všechny materiály jsem pořídila v Látky Mráz (neskutečné množství všech materiálů pod jednou střechou).

Modroočka si lehla na látku, já udělala čáru (u toho jsem si posteskla, jak ten čas letí a že roste jak z vody) a už to jelo.  Žádný konkrétní střih jsem neměla, jenom jsem věděla, že nechci spacák se zipem, ale na druky, a že v hlavové části chci mít takovou jakoby kapsu na polštář, který se do ní zastrčí, nevypadne z hnízda ven a zůstane hezky pod hlavou. Všechno se to parádně povedlo (jsou to vícemnéně jen obdélníky a žádná velká věda). Spacák je po jedné delší straně a dole sešitý na pevno, aby nohy neměly šanci vylézt do zimy a druhou delší stranu jsem posichrovala druky.

Andulka byla šťastná jak blecha, zabydlela v něm sebe, svojí věrnou pandu i šitou myš a jako žena zodpovědná poctivě testovala celé odpoledne i v těch parnech. Tak si říkám, že testovat spacáky v nějaký velký fabrice, to by byla práce snů – doslova. No a protože se chystáme znovu pod stan, tak si to žádá ještě obal na spacák, hezky s poutkem na nošení a taky polštář. Takže zase jedna z mých oblíbených věcí – šití ze zbytků látek – a to vždycky zavání nějakým tím patchworkem.