Pro děti, Šiju

Taška, pytel, vak – nejen na spacák

Ušiju malý prototyp spacáku – není, kdo by v něm ležel. Ušiju kočku – není, co by oblíkla. Ušiju oblečení – není kde ho ukládat. Ušiju tašku, pytel, vak – nejen na spacák – ale i na kočku, její spacáček i oblečení. Je to nekonečné – a to jsem ráda. Důvod se vždycky najde :)

Nebude to trvat dlouho a určitě se zase najde něco, co rozdrnčí mojí Singrovku s pár základními stehy – víc nepotřebuju, mám přece pevnou ruku  a šití v krvi. Kdo si všiml, poslední měsíc zavládlo spacákové šílenství – celkem už tři kousky jsou hotové (dva dámské a jeden ryze pánský). Přitom jsem si vzpomněla na své mládí a spacák, který jsem měla. Byl to jediný typ, který se tehdy vyráběl – všichni měli ten samej – a všichni k němu měli šusťákovej futrál na jednodušší převážení. Šusťák – jak ukrutně to slovo zní, tak stejně krutě šustil a vypadal :) To se musí změnit, letos v létě už ho v tašce nevezu.

Takže zbytek lnu, kus bavlny s vyloženě prázdninovým potiskem, široká keprovka / tkaloun, šikmý proužek na tunýlek, bavlněná šňůra, plastová brzdička / koncovka na provázek, bavlnka na vyšití cedulky a … bílý šusťák nebo podšívku na vnitřek vaku. A proč? Protože tření :) Bez něj by jste spacák dovnitř rvali pod parou, naopak s šusťákem uvnitř, je spacák ve futrále raz dva. Střih jsem nepoužila, jednoduše jsem si nejdřív spacák srolovala, abych věděla, jak vysoký má vak být a jaký průměr kulatého dna potřebuju. Pak jsem si podle talíře na papír obkreslila šablonu dna. Z práporkové bavlny vystřihla obdélník potřebné výška a délka (ta se rovná obvodu dna + švové přídavky) a ze lnu další obdélník na vrchní část s tunýlkem na zavírání.

Nejdříve zkompletuju vnější podobu vaku, následně ušiju z bílé podšívky vnitřek a na konec po jejich sešití k sobě našiju ucha v podobě tkalounů po celém obvodě – spacák přeci jen něco váží, tak ať se nosí pohodlně a váha se rozloží. Pak už jen tunýlek ze šikmého proužku – ušetří to čas se zažehlováním, rovnou ho přišiju. Provlíknu jím šňůrku, oba její konce protáhnu průhlednou plastovou brzdičkou a uzlem, ať to festovně drží. Celé je to práce na šicím stroji – no právě. Abych si teda aspoň trochu užila toho milovaného šití, cedulka a lemování na vrchu je ruční. Modrooká má radost, já taky. Spacák bude na cestách pěkně po ruce a v minimální velikosti.

Do té doby si z vaku udělala provizorní domov šitá kočka s myší – takže je mi naprosto jasný, co budu tvořit teď – stan pro zvířata :) A jsem zase na začátku: Ušiju stan – ale kde mají deku a ohniště. Jupííí – šiju s chutí.