Pro děti, Žiju

PRAvý PRAvěk za PRAhou

Tak to vypadá, že téma pra pra pra a všechno kolem toho nebude jen nějaké to období, co za chvíli odezní. Už to tady jede několik měsíců a nabírá to grády. Naposledy jsem dostala školení o druhohorách a všech možných i nemožných druzích dino a jiných „saurů“ 🙂 Rozhodla jsem se taky přitvrdit a to na vlastní kůži.

Počasí první květnovou neděli bylo jak na objednávku. Takže nás, co jsme na zahradě odchovaný a v bytě zabydlený, to táhlo ven. Stačilo jen říct heslo „zkameněliny a trilobiti“ a Modrooká byla v teplákách (ještě že to není šatičkovej typ s potřebou mít v 5 letech nalakovaný nehty) s baťohem nastoupená na chodbě, na noze ošoupaný tenisky (prej si ty fajnový nemůže vzít, protože se bude prášit). Čekala jsem, že za rohem bude mít zaparkovanou sbíječku, protože když to nejde silou, půjde to ještě větší silou 🙂

Tudíž jsem vyndala taky bágl, hodila do něj foťák, pití, něco na zub, deku a pak povídám: „Co máš vlastně v tom baťohu, že je tak plnej?“. Nevím, jak by to nazval odborník, já jsem to pracovně pojmenovala „kápezetka začínajícího paleontologa“. Áňa si tam hodila štětec, škrábátko, čelovku, podprdelník na klečení a sdělila mi, že s sebou musíme mít kladívko. Jelikož „kladívko“ nemáme, táhla kladivo 🙂

Já vedle ní, jako naprostej amatér, koumala, kam vyrazíme, abychom našli aspoň škebli (po neúspěšném lovu za pokladem v Prokopáku a Dalejském už jsem chtěla mít úlovek jistý). Všechno jsem našla na stránkách o paleontologii, vyrážíme přímo ke zdroji – Houbův lom v těsné blízkosti Koněpruských jeskyní.

Jestli chcete vyrazit rovnou za pokladem, doporučuju nechat auto na placeném parkovišti u Koněpruských jeskyní (30,-Kč na den) a odtud se vydat po naučné stezce Zlatý kůň. Stojí za to ji projít celou, měří všehovšudy 3km a jsou z ní parádní výhledy na stále aktivní velkolom Čertovy schody. Jako hledači zkamenělin byste měli zakotvit v Houbově lomu, tam rozbít tábor a zabořit se do kamení. Sběr zkamenělin je povolený pouze ze suti a můžete si být jistí, že tu najdete pravěk i bez kladívka / kladiva. Stačí se jen procházet a obracet kameny. Modrooká samozřejmě vytáhla vercajk, když už ho tam dotáhla a pustila se do hledání s dámskou vervou a silou 🙂 Když jsme objevili šutrák s kusem podmořského útesu, držela ho jak svátost v ruce, obalovala do novin a … prostě čirá radost a štěstí v očích – to je přeci vidět z fotek. Řeknu vám to asi takhle, v batohu jsem nakonec táhla tři nejkrásnější kousky, zbytek (a že toho nebylo málo) jsem vrátila tam, kde před mnoha miliony let brázdily tropické moře trilobiti, hlavonožci a další podvodní havěť. Jinak bych tam totiž nechala svoje záda 🙂

A když vám bude i zkamenělá nadílka málo, šutry nechte v autě a navštivte samotné jeskyně. Já tam byla naposledy za mého mládí (to už je … nebudu to počítat, prostě hooooodně let zpátky) a hodinová prohlídka s výkladem i pro děti byla moc fajn, Áňa byla perplex, oči navrch hlavy, já měla nohy jak žehličky, ale bylo nám fajn. Z krátkého výletu autem se stala pětihodinová špacírka. A jestli jsem si jen na okamžik myslela, že tentokrát Modroočka usne už 5cm nad postelí, tak jsem se zas sekla. Po cestě z jeskyní na parkoviště hrála sama se sebou fotbal a při tom si v ruce hrdě nesla „zlatou“ minci na památku. A zkameněliny mají svoje místo v pokoji na parapetu, aby na ně bylo dobře vidět a běda když s nima při utírání prachu pohnu 🙂