Tvarohový beránek jedna báseň

Kočičky, kraslice, skořápky, osení a … berani. Už páté Velikonoce budu mít doma dva 🙂 Jeden je nadýchaný, sladký tak akorát, s vykulenejma očima, ten druhý je rozený beran – tvrdohlavá, tulivá, s modrýma očima. Recept dám pouze na toho prvního – ten druhý je natolik originální, že může být na světě jen jeden (jedna).

Domluvily jsme se s Modrookou, že do školky donese beránka. Takže to nemohlo dopadnout jinak, než že dneska ráno nesl beránka beran snad z největších 🙂 Pekly jsme večer před, aby byl měkoučký a všichni si pošmákli. A protože dopadl parádně – vyklubal se z něj mírumilovný, tvarohový, nadýchaný beránek k sežrání – jsem tu s recepisem. I když už jsou Velikonoce za dveřmi, tenhle zběhlík ze stáda je za hodinku hotový. Uvedené množství ingrediencí je na velikou formu (cca 2l). My jsme pekly malého beránka, do kameninové formy po babičce, takže jsme od všeho daly půl.

Beránek

• 200g měkkého másla (ne rozpuštěné)
• 150g cukru krupice
• 250g měkkého tvarohu (1 vanička)
• citronová kůra
• 4 vajíčka
• 250g polohrubé mouky
• 1 prášek do pečiva
• špetka soli
• máslo a polohrubá mouka na vymazání a vysypání formy

Troubu si předehřeju na 180 stupňů. A vrhnu se na těsto. V mixéru vyšlehám změklé máslo s cukrem, přidám tvaroh, citronovou kůru a vše nechám promíchat.

Oddělím žloutky od bílků. Žloutky přidám do těsta a opět šlehám, postupně po lžících přidávám mouku promíchanou s kypřicím práškem, až vznikne hladké těsto.

Bílky vyšlehám se špetkou soli do sněhu a lehoulince vpravím do těsta. To naliju do máslem vymazané a moukou vysypané formy, přiklopím záda beránka a peču cca 25min. Průběžně těsto zkouším špejlí.

Celé těsto měla pod palcem Ančovička, protože kdo ji zná, ví, že jak jde o pečení, je vždycky přímo u zdroje. Takže ochutnala všechny přísady včetně kypřícího prášku, na vahách převážila snad všechno co kolem našla (díky bohu jsem se nedostala na řadu) a při práci byla tak důkladná, že pak nebylo nutný mýt mísu od mixéru 🙂 Každopádně měla radost jak blecha, prý její první “samoučiněný” beránek v životě. Ráno jsme ho otočením a klepnutím vyprostili z formy, pocukrovaly, následovalo fakt dloooooouhééééé vybírání barvy stužky, rozinky do důlků a oba berani vyrazili na cestu. Ten modrookej mi u toho sdělil, že ta středa zas ta škaredá nebude, když mají sladkou svačinu 🙂 A že by teda bylo třeba upéct ještě jeden záložní, bo je eňo ňůňo a další babičkám. Tak to jsem byla šťastná jak blecha zase já.