Šiju s chutí

Samá voda bych šeptala před dvěma lety, přihořívá říkám teď a hoříííí budu řvát radostí 1. 11. 2016. To totiž přijede z tiskárny do nakladatelství ještě za tepla Š(ž)iju s chutí.

A protože už se to vážně blíží, je čas na ochutnávku a ukázku, jak to vypadá, když šiju s chutí. Na 80 stránkách najdete 20 šicích projektů rozdělených do 5 kategorií, podle užití. Ke každému výrobku je přehledný seznam potřebného materiálu, textový postup, ilustrovaný postup, použité stehy i s jejich vyobrazeními a samozřejmě nemůže chybět velká fotka hotového výrobku. Střihy a šablony budou ke stažení na webu nakladatelství Vašut, v detailu knihy.

Navíc je knížka plná rad, bonusových menších projektů a tipů na obměny. Na jednu stránku proklouzl i osvěžující letní recept, ke kterému rozhodně nebude třeba jehla a nit 🙂 Čeká vás i pár dalších drobností, ale chápejte, nemůžu napráskat všechno – uvidíte, až prolistujete. A protože cesta k výsledku byla vážně dlouhá, mám teď radost jak blecha. Hledání nakladatele, který byl ochotný souhlasit jak s obsahem, tak formou, trvalo přes rok. Ale dobrý člověk (nakladatel) ještě žije, díky moc za důvěru panu Vašutovi. Stejný dík posílám celému týmu nakladatelství Vašut od grafiky až po korektury. Jejich čekání, než jsem se tím vším prokousala a vybrala projekty, napsala textové postupy, nakreslila ilustrace, dala do kupy šablony, všechno nafotila a vytvořila grafiku a pak si zabejčeně za tím vším stála, bylo víc než hoooodně trpělivé a milé. Ale když už něco dělám, chci si za tím stát se vším všudy od začátku až do konce.

I nějaké ty trable byly, největší problém nastal tam, kde bych ho nejmíň čekala. Focení hotových věcí probíhalo průběžně při jejich vzniku. Nehledala jsem žádnou zlatovlasou princeznu s lokýnkama jak ze žurnálu, vsadila jsem na mou domácí “divokou kartu” v předvádění všeho možnýho včetně sebe – teda Modrookou. Všechno se jí to děsně líbilo do tý doby, než zjistila, že si to bude muset buď obléct, navlíknout na hlavu, krk nebo se prostě jen hezky usmát. Vynálezce digitálního foťáku má u mně metál, bo s filmem by to byly kilometry materiálu tváří všeho druhu, jen né těch úsměvných. Každopádně focení v showroomu Space4Kids proběhlo parádně,  pod lehkým nátlakem z mé strany a smlouváním za pizzu ze strany mladší 🙂 No a když bylo všechno hotovo a fotily jsme poslední kousky oblečení v zahradě, už se před foťákem producírovala bez řečí.

Nakonec to vše dokonale poskládal grafický kouzelník InDesignu v nakladatelství, pravopisné chyby po mně smetla ze stolu paní redaktorka a už se to tiskne. A já už budu doufat, že z ní budou mít švadlenky stejnou radost jako já – i když to asi nejde :), protože já jsem si splnila, co jsem mohla.